Stopárov sprievodca po Galaxii
"Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce.
Kolem něj zhruba ve vzdálenosti sto padesáti miliónů kilometrů obíhá naprosto zanedbatelná nepatrná modrozelená planeta, na níž formy života vzešlé z opic jsou tak úžasně primitivní, že se dosud domnívají, že digitální hodinky jsou docela šikovný nápad.
Hlavní problém této planety spočívá - nebo spíš spočíval - v tom, že většina lidí, kteří na ní žijí, je povětšinou nešťastná. Vyskytlo se mnoho pokusů o řešení, většinou se však týkaly pohybů malých zelených kousků papíru, což je zvláštní, protože ony malé zelené kousky papíru koneckonců nešťastné nebyly.
A tak problém trval dál. Mezi lidmi byla spousta darebáků a převážná většina jich na tom byla moc špatně - dokonce i majitelé digitálních hodinek.
Stále více lidí se přiklánělo k názoru, že udělali nenapravitelnou chybu, už tehdy, když slezli ze stromů. Někteří dokonce tvrdili, že chybou bylo vůbec na ty stromy lézt, že měli všichni pěkně zůstat v oceánech.
A pak jednoho čtvrtka, téměř dva tisíce let poté, co jednoho člověka přibili na kříž za to, že říkal, jak by bylo ohromně bezva chovat se k sobě pro změnu trochu slušně, si jedna dívka sedící osaměle v malé kavárničce v Rickmansworthu najednou uvědomila, v čem je chyba. Přišla na to, jak by se ze světa dalo udělat docela příjemné místo. Dokonce měla pravdu - tentokrát by to bylo fungovalo, a ani by nemuseli nikoho k ničemu přibíjet.
Jenomže naneštěstí než se stačila dostat k telefonu, aby o tom mohla někomu říct, došlo ke strašně pitomé katastrofě a myšlenka byla nenávratně ztracena.
Toto však není její příběh.
Toto je příběh oné strašně pitomé katastrofy a některých jejích důsledků.
Je to také příběh jedné knihy, knihy zvané Stopařův průvodce po Galaxii. Není to pozemská kniha - na Zemi nikdy nevyšla a až do oné strašlivé katastrofy o ní ani žádný pozemšťan neslyšel, ani ji neviděl. Nicméně je to kniha pozoruhodná.
Možná že jde o nejpozoruhodnější knihu, jakou kdy vydalo mamutí nakladatelství v Malém medvědu, o němž rovněž žádný pozemšťan nikdy neslyšel.
Je to kniha pozoruhodná, ale i velmi úspěšná - je úspěšnější než Nebeský rádce hospodyněk, jde na odbyt lépe než Ještě třiapadesátero, co dělat při nulové gravitaci a je diskutovanější než trilogie filozofických trháků Úlona Kolufida Kde udělal Pámbů chybu, Výběr největších Božích omylů a Co je ten Pámbů zač ?
V mnoha ležérnějších civilizacích na Východním okraji naší Galaxie dokonce Stopařův průvodce nahradil velkou Galaktickou encyklopedii jakožto zdroj veškerého vědění a moudrosti, neboť - ač má mnoho mezer a spousta informací je pochybných nebo přinejmenším hodně nepřesných - má proti starší a prozaičtější příručce dvě nesporné výhody.
Jednak je o něco levnější, a především má na obálce velký vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE.
Historie onoho strašně pitomého čtvrtka a jeho neuvěřitelných následků a jejich souvislostí s touto pozoruhodnou knihou však začíná velmi prostě.
Začíná jedním domem."
Začalo to ako rozhlasová hra – veselý príbeh plný sarkazmu, vtipných analógií a (suchého?) anglického humoru. Dnes sú knihy Douglasa Noela Adamsa (iniciály DNA) vydávané vo viac ako štyridsiatich jazykoch (dokonca aj v slovenčine), boli sfilmované a mnohé jeho nápady sú dnes všeobecne známe. Kam na také strelené nápady chodil? Vraj si vždy povedal, že kým ho niečo nenapadne, nedá si kávu... tak vznikal Stopárov sprievodca po Galaxii.
Päťdielna trilógia má vlastne hneď niekoľko hrdinov. Najhlavnejším je večne nešťastný Arthur (ten, čo mu hneď v úvode zdemolujú dom). Osud ho od začiatku do konca zákerne prenasleduje a vyvíja sa proti jeho snahám. Napríklad sa stratí v čase, spozná prvých ľudí, zúčastní sa „večného flámu“, takmer zničí vesmír, zachráni vesmír – to všetko vo svojom župane. (Arthur vlastne ani nie je hrdina. Skôr je akousi bábkou s ktorú osud hádže sem a tam.)
Zachráni ho Ford – mimozemšťan žijúci zhodou náhod na Zemi. Tretím chlapíkom do party je Zafod (excentrický prezident Galaxie, zlodej, zradca, podvodník a tak), ktorému pomáha rozumná a pôvabná Trilian. Poslednou postavou je najinteligentnejší robot vo vesmíre, ktorý však trpí dokonalou depresiou.
Zápletka je naozaj prapodivná: Arthur sa prebudí do obyčajného rána a začne vykonávať všetky tie nudné ranné rituály od umývania zubov až po prípravu raňajok... ale potom si všimne, že mu pred domom stojí buldozér a chce mu zbúrať dom – cez pozemok povedie nová diaľnica. Napriek Arturovým snahám mu ten dom naozaj zbúrajú, no vzápätí sa na celom svete objavujú mimozemštenia. Tento námet spracovávali už mnohé knihy a filmy. Raz prišli mimozemšťania v mieri (napr. Star Trek), inokedy nás bez okolkov napadli (napr. Deň nezávislosti), ale Stopárov sprievodca sa pozerá na celú vec inak. Pre mimozemšťanov sme len jednou z množstva neškodných planét, ktoré im nestoja za návštevu. Ibaže práve cez slnečnú sústavu povedie nová galaktická diaľnica (územné plány sú už 50 rokov k dispozícii na Alfe Centauri) a keďže naša Zem stojí v ceste, bude zdemolovaná.
Takto sa začína zápletka tiahnuca sa naprieč päťkou útlych, no vtipom nabitých kníh. Stopárov sprievodca po Galaxii je vlastne svojská Space Opera – cestuje sa v čase i priestore. Spoznáte skutočných predkov pozemšťanov, pozriete si koniec vesmíru, ocitnete sa na nekonečnom fláme a spoznáte aj najmocnejšieho muža Galaxie...
Stopárov sprievodca je jednoducho kopa zaujímavej zábavy (mnohé strelené teórie skutočne majú niečo do seba), ktorá nemá páru. Mne prišlo omnoho zábavnejšie ako Pratchetova Zemeplocha – a to mám čistú fantasy radšej. Keď som si knihy kupoval (a netušil o čo ide), predavač sa nadšene usmial a povedal: „Toto je najbláznivejšia kniha ktorú som kedy čítal!“. Dávam mu za pravdu.
"Myslet si, že se nějaké vážné problémy dají vyřešit pouze bramborami, je chyba.
Tak například byla jednou jedna nesmyslně agresívní rasa, jejíž příslušníci se jmenovali Silastičtí Pancéřovaní Ďasi ze Striteraxu. A to bylo teprve jméno jejich rasy. Název jejich armády, to bylo něco příšerného. Naštěstí žili tak dávno v galaktické historii, mnohem dřív než všechno, s čím jsme se dosud setkali - před dvaceti miliardami let - když Galaxie byla ještě mladá a čerstvá, a každá myšlenka, která stála za to, aby se za ni bojovalo, byla úplně nová.
Válčení, to bylo něco, v čem byli Silastičtí Pancéřovaní Ďasi opravdu dobří, a protože v tom byli dobří, provozovali to hodně často. Válčili se svými nepřáteli (tj. se všemi ostatními) i mezi sebou. Jejich planeta byla v katastrofálním stavu. Povrch byl poset opuštěnými městy obklopenými spoustou opuštěných válečných strojů, a ty zase obklopovaly hluboké bunkry, ve kterých Silastičtí Pancéřovaní Ďasi bydleli a rafali se mezi sebou.
Nejjistější způsob, jak vyprovokovat Silastického Pancéřovaného Ďasa ze Striteraxu k boji, byl prostě se narodit. To nesnášeli, to je dokázalo pořádně nakrknout. A když se takový Pancéřovaný Ďas nakrkl, někdo to musel odskákat. Pomyslíte si možná, že je to vyčerpávající životní styl, ale oni zřejmě měli strašnou spoustu energie.
Nejlepší způsob, jak se vypořádat se Silastickým Pancéřovaným Ďasem, byl zavřít ho samotného v místnosti, protože dříve či později se prostě umlátil.
Nakonec si ale uvědomili, že tohle budou muset nějak vyřešit, a tak schválili zákon, který nařizoval, že kdokoli, kdo nosí zbraň v rámci své normální silastické práce (policisté, bezpečnostní složky, učitelky na základních školách, atd.) musí povinně strávit alespoň čtyřicet pět minut denně bušením do pytle brambor, aby si odreagovali nadbytečnou agresi.
Chvíli to docela dobře fungovalo, dokud někoho nenapadlo, že by bylo mnohem účinnější a méně náročné na čas, kdyby do brambor prostě stříleli.
To vyvolalo novou vlnu nadšení pro střelbu po nejrůznějších terčích, a všichni byli velmi vzrušení vyhlídkou na první pořádnou válku po několika týdnech."
Svetlá stránka: - Ľahko sa číta - Nekonečný a originálny humor - Strelené teórie - Mnoho sarkazmu |
Temná stránka: - Štvrtá časť je trochu nudnejšia - Prekombinovaná zápletka... ale komu to vadí? - Málo, veľmi málo strán!!! |
||||||
Čitateľnosť: |
95% | Originalita: | 50% | Dej: | 40% | Čaro: | 90% |